(16.2.1936 Třemošná – 24.1.2001 Praha)
Narodil se v Třemošné u Plzně. Po studiu na měšťanské škole a reálce v Plzni vystudoval v letech 1954—1960 v Praze na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Již v době studia pracoval jako pomocná vědecká síla, návazně spolupracoval s prof. Oldřichem Dostálem při výzkumu lidové architektury. Tento start trvale předurčil jeho kariérní zaměření na témata spojená se stavebním dědictvím, s důrazem na lidovou architekturu. Již v roce 1963 se účastnil metodické práce při muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, se studenty zaměřovali lidové stavby v terénu a již v 60. letech 20. století propagoval myšlenku památkových rezervací ve vesnicích.

Svatopluk Voděra (vlevo) s fotografem Karlem Vronským;
Wawel v Krakově (začátek 60. let 20. stol.).
Jádrem jeho působnosti byla pedagogická činnost na FAPS, doplňovaná zkušenostmi z vědecké i projekční a teoretické činnosti. Významně přispěl k etablování předmětu „Rekonstrukce a ochrana památek“ a prvního postgraduálního kurzu na ČVUT s názvem „Historie architektury a památková péče“, který významně obohatil profil absolventů školy, tehdy výrazně orientované na novodobé a typizované stavebnictví. Zasadil se o to, že absolventi oboru architektura povinně absolvovali semestr s rekonstrukčním projektem a řadu studentů trvale nasměroval k lásce k architektonickému dědictví a ohledu k němu.

Svatopluk Voděra v kanceláři na ČVUT (80. léta 20. stol.).
Po změně režimu byl jako autorita zvolen hned v prosinci 1989 děkanem Fakulty architektury, od února 1990 vedoucím katedry teorie, vývoje a rekonstrukcí architektury, od roku 1991 působil jako prorektor ČVUT. Ve složité situaci 90. let založil na Fakultě stavební katedru základů architektury, na kterou přešla postupně řada významných pedagogů tehdejší FA a postupně se rozvinul samostatný obor Pozemní stavby a architektura na FS ČVUT.
Odešel náhle dne 24. ledna 2001, krátce před svými 65. narozeninami.
Kariérní postup Svatopluka Voděry byl v letech normalizace uměle zdržován, habilitace byla umožněna až v roce 1974 a docentem byl jmenován v roce 1980. Po změně režimu byl jako autorita zvolen hned v prosinci 1989 děkanem Fakulty architektury, od února 1990 vedoucím katedry teorie, vývoje a rekonstrukcí architektury, od roku 1991 působil jako prorektor ČVUT.
V roce 1997 byl jmenován profesorem. Působil v řadě funkcí ve Svazu československých architektů, od 90.let v řadě grémií, zejména s vazbou na obnovu památek, včetně nově sestavené Rady MK ČR pro památkovou péči. V roce 1996 mu byla při příležitosti 60. narozenin udělena „Zlatá cena ČVUT“.

Kromě studijních materiálů pro výuku tvoří hlavní odkaz prof. Voděry knihy věnované lidové architektuře, připravené společně s Jiřím Škabradou (Vesnické stavby a jejich úprava, 1975 a Jihočeská lidová architektura, 1985, s řadou zobecňujících exkurzů nad rámec tohoto regionu).
V polovině 90. let 20. století připravil dokumentaci pro vesnici Holašovice, na základě které byla zapsána na Seznam světového dědictví.

Holašovice (České Budějovice) čp. 1—4. Průčelí usedlostí a chalup na východní straně návsi. Kresba Svatopluk Voděra.
Paralelně s odbornou činností napomohl popularizaci tradičních metod oprav lidových staveb v éře chalupaření, jak sérií článků v časopisech, tak v televizních seriálu Chalupy a my.

Svatopluk Voděra při opravě vlastní chalupy ve Svojkově;
foto Karel Kuča 1992.
Byl členem týmu, který v 60. letech 20. století připravil obsáhlý vývoj historických měst v Československu pro zařazení do celoevropského encyklopedického přehledu E. A. Gutkinda, vzápětí uplatněné v národní publikaci Československá historická města.

Po listopadové revoluci byla úspěšná publikace Pražská architektura – významné stavby 11 století (s Jaroslavou Staňkovou a Jaroslavem Staňkem), vydaná ve čtyřech jazykových verzích, krátce na to Praha gotická a barokní (s J. Staňkovou, 2001); oblíbená je dosud srozumitelná učebnice pro střední školy Architektura v proměnách tisíciletí (se stejnými partnery a Rudolfem Pošvou, vyšla až v roce 2005). Mnohočetná byla projektová činnost po celý profesní život, včetně účastí v soutěžích a nejrůznějších odborných grémiích.

Publikace:
- VODĚRA, Svatopluk. Problémy architektonického řešení rezervačních vesnic. Památková péče 1962, 1(9-10), s. 268—278.
- VODĚRA, Svatopluk. Potřeba komplexního přístupu k přestavbě měst, Architektura ČSR XXIV, 1965, s. 440.
- VODĚRA, Svatopluk. Přehled teorie a technických metod obnovy památek. Praha: ČVUT,, 1966.
- DOSTÁL, Oldřich. Československá historická města. Naše vlast. Praha: Orbis, 1974.
- ŠKABRADA, Jiří a VODĚRA, Svatopluk. Vesnické stavby a jejich úprava. Mechanizace, výstavba a meliorace. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1975.
- VODĚRA, Svatopluk. Přehled teorie a technických metod obnovy památek. Praha, 1978.
- VODĚRA, Svatopluk. Rekonstrukce a ochrana památek. 1. vyd. Praha: ČVUT, 1983.
- VODĚRA, Svatopluk a ŠKABRADA, Jiří. Jihočeská lidová architektura. České Budějovice: Jihočeské nakladatelství, 1986.
- VODĚRA, Svatopluk. Rekonstrukce a ochrana památek: určeno pro stud. fak. architektury. 2. vyd. Praha: ČVUT, 1991.
- STAŇKOVÁ, Jaroslava; VODĚRA, Svatopluk a ŠTURSA, Jiří. Pražská architektura: významné stavby jedenácti století. Ilustroval Jaroslav STANĚK. [Praha]: [s.n.], c 1991. ISBN 80-900209-6-8.
- VODĚRA, Svatopluk. Architektonicko-urbanistické zhodnocení výsledků asanace. In: Pražská asanace : k 100. výročí vydání asanačního zákona pro Prahu / Praha : Muzeum hlavního města Prahy, 1993 s. 56—62.
- STAŇKOVÁ, Jaroslava a VODĚRA, Svatopluk. Praha gotická a barokní. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0866-7.
-
Staňková, Jaroslava et al. Architektura v proměnách tisíciletí: architektonická kompozice, dějiny stavebního umění od pravěku dodnes, lidová architektura, životní prostředí a památková péče. Upravený dotisk. Praha: Sobotáles, 2007. 303 stran. ISBN 978-80-86817-51-4.
Ilustrace / publikovaná zaměření:
- ŠKABRADA, Jiří a kol. Lidová architektura v jižních Čechách. Vydání první. Brno: Společnost pro obnovu vesnice a malého města, z. s., 2021. ISBN 978-80-907440-1-1
Vydání druhé. Brno: Společnost pro obnovu vesnice a malého města, z. s., 2021. ISBN 978-80-907440-2-8
Literatura a prameny:
- ŠKABRADA, Jiří. Oponentský posudek návrhu na jmenování Svatopluka Voděry profesorem pro obor Rekonstrukce staveb a ochrana stavebních památek, 1996.
- KIBIC, Karel. Za profesorem Svatoplukem Voděrou. In: Zprávy památkové péče. Časopis státní památkové péče. Praha : Státní ústav památkové péče 61, č. 5, 2001, s. 153—154.
Aktualizováno: