Dalším článkem, ke kterému se ze Zpráv památkové péče 2016/2 vracíme, je Requiem za hospodářské dvory. V tabulce ilustrací najdete řadu dvorů, které se do ZPP nedostaly. A to ještě nejsou všechny. Jako dvůr Velká Černá Hať na fotografii v záhlaví tohoto článku.
Při této příležitosti upozorňujeme, že právě vyšla kniha Jana Žižky, který se problematice výzkumu a dokumentace hospodářských dvorů v Čechách věnuje celý život (informace o publikaci najdete zde).

ilustrace	popis
	01 Hubenov u Hradecka (Kralovice, kulturní památka), pravděpodobně nejznámější a architektonicky nejcennější hospodářský dvůr (plaského kláštera) v českých zemích, jehož postupná oprava stále pokračuje. Foto Věra Kučová 2014.	E
	02 Bisingrov u Čimelic (Mirovice, součást krajinné památkové zóny Čimelicko-Rakovicko). Dispozičně a architektonicky jeden z nejpozoruhodnějších českých dvorů, nyní opět schwarzenberský, dlouhodobě však nevyužívaný. Havarijní stavební stav se zhoršuje každým rokem, jak dokládá postup devastace střešní krytiny mezi lety 2012 a 2014. Foto Karel Kuča.	E
	03 Bisingrov u Čimelic (Mirovice, součást krajinné památkové zóny Čimelicko-Rakovicko). Dispozičně a architektonicky jeden z nejpozoruhodnějších českých dvorů, nyní opět schwarzenberský, dlouhodobě však nevyužívaný. Havarijní stavební stav se zhoršuje každým rokem, jak dokládá postup devastace střešní krytiny mezi lety 2012 a 2014. Foto Karel Kuča.	E
	04a Sechutice u Hadačky (Kralovice, kulturní památka). Typický barokní dvůr relativně utilitárních forem, tvořící významnou součást kulturní krajiny. Foto Karel Kuča 2008.	E
	04b Sechutice u Hadačky (Kralovice, kulturní památka). Typický barokní dvůr relativně utilitárních forem, tvořící významnou součást kulturní krajiny. Foto Karel Kuča 2008.	E
	04c Sechutice u Hadačky (Kralovice, kulturní památka). Typický barokní dvůr relativně utilitárních forem, tvořící významnou součást kulturní krajiny. Foto Karel Kuča 2008.	E
	05 Kostomlaty pod Milešovkou (Bílina). Fotografie z průběhu demolice dvora situovaného uprostřed památkově významného historického jádra vsi v bezprostředním kontaktu s románským kostelem a velkým zámkem. Urbanistické hodnoty této vsi jsou demolicí zásadně narušeny. Foto Karel Kuča 2. 5. 2015.	E
	(06) Kostomlaty pod Milešovkou (Bílina). Stav na ortofotomapě z roku 2003. Ortofotomapa © www.mapy.cz (též u dalších, není-li u vedeno jinak)	E
	(07) Kostomlaty pod Milešovkou (Bílina). Stav na aktuální ortofotomapě.	E
	08 Stihnov u Skřivan (Nový Bydžov). Aktuální stav. V roce 2003 bylo beze střech pouze severní křídlo. Není-li uvedeno jinak, míní se aktuálním stavem zobrazení na ortofotomapě www.mapy.cz na konci srpna 2015.	T
	(09) Stihnov u Skřivan (Nový Bydžov). Stav v roce 2003.	T
	10 Pušperk (Klatovy). Aktuální stav. Ortofotomapa © ČÚZaK. V roce 2003 neměla střechu jen nejvýchodnější čtvrtina severního křídla a zhruba polovina krátkého jižního křídla. Na aktuální ortofotomapě www.mapy.cz je zachycen stav se střechami nad zhruba polovinou dvora, i když značně narušenými. Znamená to, že aktuální stav může být horší, než www.mapy.cz zobrazují. Ortofotomapa ČÚZaK se proto zdá být nejaktuálnější.	T
	(11) Pušperk (Klatovy). Stav v roce 2003.	T
	(12) Pušperk (Klatovy). Aktuální stav na www.mapy.cz.	T
	13 Světlá u Zdounek (Morkovice). Aktuální stav. V roce 2003 chyběla střecha jen nad východní polovinou severovýchodního křídla.	T
	(14) Světlá u Zdounek (Morkovice). Stav v roce 2003.	T
	15 Hejnice u Starého Hobzí (Slavonice). Aktuální stav. V roce 2003 byla střecha i nad západním křídlem, jinak byl stav stejný.	T
	(16) Hejnice u Starého Hobzí (Slavonice). Stav v roce 2003.	T
	17 Zderaz u Smiřic (Jaroměř). Aktuální stav (©ČÚZaK); na portálu www.mapy.cz je ještě zachycena střecha nad východním křídlem a jižní částí západního křídla. V roce 2003 existovaly střechy nad všemi budovami a dvůr nepůsobil dojmem, že by jeho sny měly být brzy sečteny.	T
	(18) Zderaz u Smiřic (Jaroměř). Stav v roce 2003.	T
	(19) Zderaz u Smiřic (Jaroměř). Aktuální stav na www.mapy.cz	T
	20 Úpor u Vrbna (Neratovice). Aktuální stav. Při velké povodni v srpnu 2002 dvůr zůstal po dlouhou dobu zatopen a jeho tehdejší snímky se staly jedním ze symbolů této katastrofy. To však nebyla hlavní přičina jeho destrukce. V roce 2003 chyběla střecha nad východním křídlem a nad západními konci severního a jižního křídla, ale o několik let později byl odcizen celý, dobře zachovaný barokní krov na stodole a z ostatních střech byla ukradena poměrně nová tašková krytina (za doplnění děkuji Janu Žižkovi).	T
	(21) Úpor u Vrbna (Neratovice). Stav v roce 2003.	T
	22 Bludy u Lovčic (Chlumec nad Cidlinou). Aktuální stav. V roce 2003 ještě existovaly střechy nad severním a převážnou částí západního křídla.	T
	(23) Bludy u Lovčic (Chlumec nad Cidlinou). Stav v roce 2003.	T
	24 Blücherův (Dolní) dvůr u Bílova (Bílovec). Aktuální stav. V roce 2003 ještě existovaly střechy nad všemi budovami, ale jejich části byly propadlé.	T
	(25) Blücherův (Dolní) dvůr u Bílova (Bílovec), Stav v roce 2003.	T
	26 Ostrůvek u Kobylí (Hustopeče). Aktuální stav (©ČÚZaK). Na aktuální mapě na serveru www.mapy.cz je dvůr (neaktuálně) zachycen jako stojící, se všemi střechami. Dokonce ani server www.google.cz/maps nezachycuje aktuální stav, ale situaci, kdy byla zdemolována zhruba polovina dvora. Časový rozptyl takto zachycených stavů je z dokumentárního a studijního hlediska velkou výhodou. V roce 2003 existoval dvůr samozřejmě ještě v kompletní podobě.	Z
	27 Ostrůvek u Kobylí (Hustopeče). Aktuální stav podle serveru www.mapy.cz.	Z
	28 Ostrůvek u Kobylí (Hustopeče). Aktuální stav podle serveru www.google.cz/maps.	Z
	(29) Ostrůvek u Kobylí (Hustopeče). Stav v roce 2003.	Z
	30 Rovinský dvůr u Krumvíře (Klobouky u Brna). Aktuální stav. Dvůr již neexistuje a jeho plocha byla zahrnuta do velkého areálu fotovoltaické elektrárny. V roce 2003 byl ještě zcela kompletní a v poměrně dobrém stavebním stavu.	Z
	(31) Rovinský dvůr u Krumvíře (Klobouky u Brna). Stav v roce 2003.	Z
	32 Vrchy u Domanína (Třeboň). Jeden z mála dvorů, který v roce 2003 již neexistoval. Podle stavu ploch se zdá, že k demolici došlo buď v tomto roce, nebo velmi krátce před ním.	Z
	(33) Vrchy u Domanína (Třeboň). Stav v roce 2003.	Z
	34 Karlín u Volárny (Kolín), dvůr vybudovaný ve 2. polovině 19. století. Aktuální stav. V roce 2003 měly ještě všechny budovy střechy, pouze u budovy vysunuté nejvíce k jihozápadu byla zčásti propadlá.	Z
	(35) Karlín u Volárny (Kolín). Stav v roce 2003.	Z
	36 Křesín u Hluboké nad Vltavou (Hluboká nad Vltavou). Aktuální stav. Z celého dvora byla zachována jen západní polovina jižního křídla. V roce 2003 byl ještě trojkřídlý dvůr kompletní.	Z
	(37) Křesín (Hluboká nad Vltavou). Stav v roce 2003.	Z
	38 Kunčice (Nechanice). V roce 2003 ještě dvůr v plném rozsahu existoval.	R
	39 Kunčice (Nechanice). Aktuální stav. Na ploše zbořeného dvora je dokončována rodinná výstavba podřadných architektonických kvalit.	R
	40 Kolovraty (Praha). Plocha zbořeného dvora byla již před rokem 2003 zastavěna komplexem bytových domů.	R
	41 Koloděje (Praha). Velký dvůr u významného (vládního) barokního zámku byl zbořen již před rokem 2003 a právě v té době začala na jeho ploše a v přilehlé zahradě výstavba rodinných domů.	R
	(42) Koloděje (Praha). Stav v roce 2003.	R
	43 Zárybničí u Mlýnů (Soběslav). Aktuální stav. Dvůr byl zbořen a nahrazen odlišně koncipovaným kruhovým areálem neznámé funkce, posunutým oproti dvoru poněkud severněji. Polovina budov původního dvora zanikla již v průběhu 2. poloviny 20. století, v roce 2003 však stále existovala východní polovina severního křídla a křídlo západní západní.	N
	44 Zárybničí u Mlýnů (Soběslav). Stav v roce 2003.	N
	45 Horní Krnsko (Mladá Boleslav). Velký dvůr u zámku byl zbořen již před delší dobou. Přetrvalo z něj pouze jihovýchodní nároží. V letech 2000–2002 vyrostl na uvolněné ploše dětský domov. Zdá se, že také osud torza dvora je nejistý.	N
	46 Zdebrady u Jažlovic (Říčany). Aktuální stav. Dvůr již v 90. letech 20. století ustoupil budování obrovské komerční a logistické zóny při brněnské dálnici.	N

Requiem za hospodářské dvory

Karel Kuča

ANOTACE. Hospodářské dvory jsou od středověku nedílnou součástí našich měst a vesnic a zejména volné krajiny. Velká vlna jejich budování charakterizuje barokní období a také 2. polovinu 19. století. V mezidobí naopak zanikaly. Článek upozorňuje na závažný fakt, že právě v současnosti zažíváme další období hromadného zániku dvorů. Některé byly ponechány svému osudu a rychle se změnily ve zříceniny. Jiné byly záměrně zbořeny, často kvůli využití plochy pro rodinnou či jinou výstavbu. Článek přináší dokumentaci nejzávažnějších případů, i když jde pouze o výběr. Likvidací dvorů přicházíme nejen o často cennou architekturu těchto staveb, ale také o paměť kulturní krajiny, protože řada dvorů navazuje na existenci zaniklých středověkých vesnic. Článek upozorňuje na mimořádně aktuální potřebu všech forem dokumentace tohoto opomíjeného a rychle zanikajícího typu staveb, zvláště když se zdá, že trend posledního desetiletí bude pokračovat.

Čtvrtstoletí, které uběhlo od obnovy demokratického zřízení v našem státě, většinou vnímáme jako období, ve kterém se podařilo zastavit a zvrátit dlouhodobý trend zániku a devastace kulturního dědictví. To je nepochybně správné, jak o tom svědčí většina našich historických měst, ale i kostelů, zámků, klášterů a dalších památek. I když jsme zaznamenali i památkové ztráty a řada památek dosud na záchranu čeká, celkový pozitivní trend je u „klasického“ kulturního dědictví nesporný.

Současně však probíhají a zvláště v posledním desetiletí sílí trendy jednoznačně negativní. Ničení obrazu kulturní krajiny logistickými a komerčními centry (zejména u dálnic) a novou satelitní výstavbou je viditelné asi nejvíce. Narušování tradiční tváře našich vesnic demolicemi, novou výstavbou, či „pouhými“ přestavbami (včetně zateplování fasád a výměny oken) je zřetelné méně, přesto se v důsledku toho každým rokem výrazně snižuje počet vesnic vhodných k potenciální ochraně. Doslova šokem se stala hromadná likvidace velkých historických průmyslových areálů, například cukrovarů a textilek. Často šlo o architektonicky (a samozřejmě technicky) neobyčejně cenné celky, navíc s ikonickým významem pro identitu daného města či vesnice. Této doslova genocidě industriálního dědictví již byla věnována značná publicita, její dopad byl však bohužel velmi omezený.

Téměř nepozorovaně, přesto stále ve větší míře, dochází i k zániku dalšího významného segmentu kulturního dědictví a kulturní krajiny – hospodářských dvorů. Pod tímto pojmem rozumíme velké zemědělské areály, budované feudálními vrchnostmi (vrchnostenské dvory) a po roce 1848 dalšími bohatými vlastníky velkostatků.

Hospodářské dvory existovaly v českých zemích od středověku. Tehdy byly nejčastěji součástmi feudálních sídel – a v případě tvrzí tedy i intravilánů vesnic –, ale již tehdy vznikaly velké dvory také volně v krajině. Nejznámější jsou klášterní dvory (grangie) v západních Čechách. Nové dvory uprostřed polností začaly vznikat v 16. století na největších dominiích (zejména jihočeských) jako důsledek podnikání šlechty ve vlastní režii. Úplně největšího rozmachu se zřizování dvorů v krajině dočkalo po třicetileté válce a tato vlna pokračovala až do 1. poloviny 18. století. Byla to vrcholná fáze vývoje feudálního velkostatku, spojená s prosazením nevolnictví. Současně šlo o důsledek devastace osídlení v průběhu dlouhého válečného období. Stovky vesnic zanikly a jejich rustikální půda byla svedena právě k nově budovaným dvorům. Některé vesnice byly v tomto období zrušeny dokonce plánovaně. Kolem poloviny 18. století existoval v našich zemích historicky vůbec nejvyšší počet hospodářských dvorů. Naprostá většina měla architektonicky utilitární charakter a nejčastější dispozice tradičně sestávala z čtyřkřídlého čtvercového či obdélného komplexu přízemních budov. Některé barokní dvory však měly dispozice atypické (například kruhový dvůr v Mariánovicích u Benešova, dvůr Lyra ve tvaru tohoto hudebního nástroje u Žďáru nad Sázavou a další). Nejnáročněji byly ztvárněny dvory obsahující též obytnou budovu, nabývající podoby zámečku (nejznámější je Hubenov u Kralovic, ale i jiné dvory plaského kláštera a další).

V poslední třetině 18. století nastal zvrat v souvislosti s tzv. raabizací, jejímž nejvýraznějším projevem se stala parcelace dominikální (vrchnostenské) půdy poddaným. V důsledku toho bylo mnoho dvorů zrušeno a naopak byla založena řada nových, tzv. raabizačních, vesnic. Ne všechny zrušené dvory však byly zbořeny. Některé byly využity pro jiné hospodářské činnosti velkostatku, nevázané výlučně na obhospodařování zemědělské půdy. Jiné byly stavebně rozparcelovány na byty – vznikl tak velký obdélný blok „řadových domků“ (Pecínov u Nového Strašecí). Jiné dvory byly sice zbořeny, ale poddanské domky vyrostlé vzápětí na jejich ploše stále zachovávaly původní obrys dvora (Popovec u Vysokého Mýta).

V 19. století již dvory většinou nezanikaly, ba právě naopak. Současně s raabizací totiž začala i hromadná vlna rušení rybničních soustav, takže výměra zemědělské půdy se podstatně zvýšila. Další dvory – již nikoli vrchnostenské – vyrůstaly i po roce 1848, ať už je budovala tradiční šlechta (například Schwarzenberkové), nebo kapitalističtí podnikatelé v zemědělství. Najdeme je zejména v jižních Čechách, ale také v Polabí či v oblasti jižně od Brna i jinde. Také v tomto nejmladším období vývoje měla většina dvorů utilitární charakter, ale vedle toho vznikaly areály s bohatým historizujícím tvaroslovím (Vondrov u Hluboké nad Vltavou, Komberk u Města Touškova). Celkový počet dvorů se tak opět podstatně zvýšil. Bylo dosaženo určité rovnováhy a soustava dvorů pak zůstala víceméně stabilní až do 2. světové války, i když jednotlivé nové dvory vznikaly i za 1. republiky. Dispozice a architektura meziválečných dvorů byla nadále zcela tradiční.

Zvrat nastal po roce 1945 v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva a nástupem totalitního režimu. Ve vysídlených oblastech pohraničí a vojenských prostorů, stejně jako v regionech zasažených povrchovou těžbou uhlí nebo v územích zatopeným přehradami, zaniklo obvykle veškeré osídlení – včetně dvorů. Ve „vnitrozemí“ byla situace odlišná. Totální likvidace soukromého vlastnictví výrobních prostředků, tedy i zemědělské půdy, vytvořila pro další existenci hospodářských dvorů vlastně ideální podmínky. Centrálně byla nyní obhospodařována téměř veškerá zemědělská půda. Zestátněné dvory tak převzaly státní statky či zemědělská družstva. Ukradený majetek však nebyl odpovědně spravován, ale pouze exploatován, bez odpovídající údržby. Již od 50. let 20. století vyrůstaly při okrajích vesnic, ale i ve volné krajině nové areály zemědělské velkovýroby, protože dosavadní kapacity dvorů nestačily a pro specializované farmy (vepříny, kravíny, drůbežárny) ani nebyly dispozičně vhodné. Nejstarší socialistické komplexy z 50. let ještě někdy navazovaly na tradiční architekturu dvorů (byť v jiné, totiž „řádkové“ dispozici), ale nejpozději od 60. let se prosadily utilitární prefabrikované a montované budovy, narušující ráz kulturní krajiny.

V období totality byla sice velká část starých dvorů zachována, ale utilitárním využíváním a úpravami (pokud k nim docházelo) devastována a architektonicky degradována. Nezanedbatelný počet dvorů byl ovšem zbořen, popřípadě „převrstvem“ novým socialistickým komplexem. Celková bilance zaniklých hospodářských dvorů v období 1948–1989 dosud není k dispozici, ale bude činit nejméně několik set.

Po roce 1989 sice došlo k restitucím zemědělské půdy, ale jen málo staronových vlastníků začalo na své půdě také zemědělsky podnikat. Mnohem častější jsou pronájmy (nebo i prodeje) půdy firmám, které na půdě hospodaří a vznikly často transformací socialistických družstev a jiných zemědělských podniků. V systému obhospodařování půdy velkými subjekty se tak oproti období totality mnoho nezměnilo. Spíše naopak, protože dochází k majetkové koncentraci do ještě větších podnikatelských subjektů. Vedle toho samozřejmě existují případy, kdy restituce naplnily původní smysl, dvory byly vráceny původním vlastníkům a ti se snaží o obnovu jejich původní funkce. Komplikovanost vývoje posledního období zvyšují případy nedokončených restitucí, kdy majetek dlouhodobě chátrá. Totéž platí o různých majetkových a finančních spekulacích. Když k těmto aspektům přičteme celkově neutěšený stavebně technický stav většiny dvorů po desetiletích zanedbávané údržby, je zřejmé, že tento druh památek patří k nejohroženějším vůbec. Tím spíše, že naprostá většina hospodářských dvorů není památkově chráněna. Vývoj posledního desetiletí to bohužel potvrdil, a to v míře, která překonává i ta nejčernější očekávání. Tento nejstručnější historický exkurs sice ukázal, že dvory v minulosti v důsledku ekonomických potřeb vznikaly a také zanikaly, takže dnes neprožíváme nic výjimečného. Přesto je obtížné se s – navíc jaksi nepozorovaným – zánikem řady dvorů jen tak smířit a prostě jej vzít na vědomí.

V současnosti máme velkou výhodu v obecné dostupnosti aktuálních ortofotomap ve vysokém rozlišení na internetu. Na portálu www.mapy.cz jsou dokonce dostupné i ortofotomapy z let 2003 a 2007, které umožňují srovnání s nynějším stavem (škoda že není k dispozici také stav z roku 1990). A právě to je nejsnazší a nejefektivnější cesta pro seznámení se s tragickým osudem řady našich dvorů. Často jde doslova o šokující a překvapivé poznání. Zvykli jsme si totiž považovat hospodářské dvory za jakousi konstantu našich sídel a celé krajiny. Něco jako kostel či zámek. A najednou zjišťujeme, že dvůr, který leta známe a dosud je v mapách běžně zakreslen, ve skutečnosti už neexistuje buď vůbec, nebo z něj zbývají pouhé zříceniny. Právě výše uvedený portál ukazuje, že jde často o dvory, které ještě v roce 2003 existovaly a měly kompletní střechy (skutečný stavební stav krovů a vlastních budov mohl být přirozeně již tehdy havarijní).

Z vybraného vzorku zkoumaných případů, které se staly podnětem pro napsání tohoto článku, lze konstatovat několik základních situací:

• Dvůr byl ponechán svému osudu, možná byl devastován i cíleně, nebo činností jiných osob než vlastníků (sběrači kovů a jiných surovin). Střechy se propadly, ze dvora zbývají pouze obvodové a většinou i vnitřní zdi, v různé výšce.

• Dvůr byl cíleně zbořen a na jeho ploše nic nezůstalo. V některých případech mohlo jít o likvidaci zřícenin (viz předchozí skupina), většinou však jde o demolici dvora, který v roce 2003 ještě „normálně“ existoval, i když třeba ve špatném stavebním stavu.

• Dvůr byl zbořen, jeho plocha rozparcelována a zastavěna rodinnými domky.

• Dvůr byl zbořen a na jeho místě vyrostl zcela odlišně koncipovaný areál, obvykle jiného účelu.

Zkoumání této problematiky může ukázat ještě další situace. Pro všechny je však společné to, že dvůr neexistuje buď vůbec, nebo jen v torzu, jehož obnova je nereálná. Tento článek nemůže přinést celkovou bilanci zaniklých či téměř zaniklých hospodářských dvorů v posledním desetiletí. To by vyžadovalo prověření stavu všech více než 1500 dvorů ve volné krajině a řádově srovnatelného počtu dvorů v intravilánech vesnic a měst (problém se týká obou těchto skupin). Jeho cílem je na tento závažný problém především upozornit.

Zánik hospodářského dvora totiž znamená v každém případě památkovou ztrátu. Její míra je závislá na individuální urbanistické a architektonické hodnotě konkrétního areálu. Tím však kulturně historické hodnoty dvorů nekončí. Možná ještě důležitější je totiž hodnota dvora jako jednotky systému osídlení kulturní krajiny. Pro naše země je zcela typické, že sídelní strukturu tvoří vedle měst a vesnic také velké dvory ve volné krajině. Ty, které vznikly do 18. století, velmi často udržují paměť zaniklých středověkých vsí, na jejichž polnostech vznikly. Tato jejich hodnota je dokonce zcela nezávislá na jejich hodnotě architektonické. Dvory se tak zásadní – a nenahraditelnou – měrou podílejí na zachování národní kulturní identity.

Dvory jsou ze své podstaty areály velké, jejichž údržba, natož zásadnější obnova, jsou finančně velmi náročné. Možnosti jejich využití pro jiný než původní účel jsou komplikovány nejen stavebně technickým stavem, konstrukcemi a dispozicemi, ale též kontaminací, ať organickou nebo chemickou. Přesto je žádoucí hledat cesty, jak neblahý trend zániku dvorů zvrátit. Je zřejmé, že obor památkové péče zde má jen minimální možnosti a jde prioritně o úkol jiných resortů, respektive o problém meziresortní.

Co však památková péče dělat může a rozhodně by měla, je dokumentace. Všechny dosud stojící (ale i ty zřícené) dvory je nezbytné v rámci možností v co největší míře zdokumentovat. A to včetně „sejmutí“ dostupných zobrazení dvora na všech typech ortofotomap, v co největším přiblížení (pokud nelze jinak, tak pomocí funkce „Printscreen“). Internetové mapy jsou průběžně aktualizovány, proto se nelze spoléhat, že stav, který vidíme dnes, bude dostupný i zítra. Ortofotomapy zřícenin dvorů dávají mimořádnou možnost poznání a dokumentace vnitřních dispozic, i když toto konstatování je poněkud na hraně černého humoru. Význam dokumentace jakýchkoli památkově cenných staveb jistě není třeba zdůrazňovat. Právě u hospodářských dvorů jde však o úkol mimořádně akutní, protože může jít nakonec o to jediné, co nám po zbořených dvorech zůstane. Dosud sice asi nikdo nespočítal, kolik hospodářských dvorů v posledním desetiletí zaniklo, a už vůbec nevíme, kolik jich zanikne v příštích, řekněme deseti letech. Důvod k optimismu však rozhodně není.

• Text příspěvku byl připraven pro Zprávy památkové péče viz.:
  KUČA, Karel, Requiem za hospodářské dvory. ZPP 2016/76, č. 2, str. 221–224